aneb TOP 15/5 (2005 až 2009)

Při přípravě grafů pro tento článek jsem si vzpomněl na příhodu z pražských KPŽ v Radlicích. Neuplynulo od ní určitě ani deset let. Při vyhlašování vítězů na 1500 m volný způsob hlasatel oznámil, že podle pravidel nemůže být udělen titul přeborníka, protože z ročníku nenastoupili na start disciplíny alespoň tři plavci. Nevím, jestli si to pravidlo tehdy pan Vomela, dlouholetý trenét plavání v Dukle a Motorletu, nevymyslel. Jako náplast měl totiž pro vítěze připravenou medaili. Mezi plavci i diváky to tehdy obdivně zašumělo. Medaile z KPŽ, to bylo tehdy něco nedosažitelného. Soutěžní komise plavání Praha, která dodnes financuje pořádání krajských závodů, na medaile v rozpočtu prostě tenkrát neměla místo.

Zato měla na závodech spoustu plavců. Sice už se nescházela stovka závodníků se stejným ročníkem narození jako někdy snad ještě za dob totality, ale více jak padesátka pořád rozhodně nebyla výjímkou ani ve starším žactvu. Před plaveckou třídou už nebyly zástupy plavání chtivých žáčků delší než ty pověstné fronty na banány a na ZŠ Sázavská už měli vybrané i další podporované sporty, aby vůbec naplnili původně plavecké sportovní třídy potřebným počtem dětí. Pořadatelé již používali na závodech počítače a i když často proklínali především program Start i jeho tvůrce, tak za dobou bez počítačů a tiskáren slzy neronili. Pouze na Inetrnetu o pražském plavání nebyla téměř ani zmínka, natož pak výsledky nejakých žákovských závodů. Vlastně jako největší problém pražských přeborů tehdy málem vypadal poslepovaný sbor rozhodčích. Ale sami si zavařili. Na KPŽ byla diskvalifikována štafeta z Bohemians a snad i zvítězila štafeta z Motorletu. Vzplály emoce a přímo na bazénu proběhla dlouhá ostrá hádka mezi panem Vomelou a panem Srbem, předsedou Bohemians i ČSPS. Brzy přestalo jít o štafetu a "řešilo se", zda technický pořadatel (Motorlet) vůbec může zajistit proškolený sbor rozhodčích, když ČSPS už několik let žádné školení rozhodčích nepořádalo.

První graf zachycuje rozložení počtu startujících plavců na pražských KPŽ. U nejmladšího žactva jsou počty starujících značně rozkolísané, ale nesignalizují nějaký vyrazný propad. Reorganizace závodů v roce 2007 měla samozřejmě dopad na počty startujícíh v závodu, ale rok 2009 naznačil, že celkový pokles bude výrazný. Z druhého grafu je pak zřejmé, že největší propad v počtu starujícíh je u plavců ze sportovních tříd. Je vyšší jak 50%.

Dnes už je ale jiná doba. Sbor pražských rozhodčích příkladně opečovává pan Imryšek. Využití elektronické pošty a Internetu je samozřejmostí. Málokdo už si asi dnes umí představit, jak dříve bylo pro pořadatele pracné zavody vůbec připravit. A i díky větším sportovním úspěchům pražských žáků se více otevřely "penězovody" a tak medaile nejsou žádnou vzácností ani na KPŽ. Spíše naopak. Je jich až příliš často více než v rozplavbách startujících plavců. Smutným rekordmanem je v tomto směru loňský podzimní Krajský přebor žactva 1995-1997, kdy bylo na Přeboru jen pět třináctiletých žákyň a jen dvacítka soutěžících měla ročník narození 1996.

Třetí graf zobrazuje, jak se měnil počet plavců startujících na KPŽ v jednotlivých ročnících v závislosti na věku plavců. Čtvrtý graf byl vytvořen z dat převzatých ze stránek ČSÚ. Porodnost v Praze naznačuje, že teoreticky za deset let by se poptávka po sportovním plavání mohla vrátit ná úroveň jako na začátku století. Ovšem celkový propad zájmu je nyní vyšší než lze odvodit z poklesu počtu dětí. Přitom sportovní třídy teoreticky nabízejí možnost se věnovat tomuto sportu i dětem, které nemají bazén "přímo u nosu".

Přitom možná už letos bude tento rekord překonán a asi i v dalších letech bude atakován. Markatní je především úbytek počtu startujících plavců ze sportovních tříd. To má vliv hlavně na obsazenost rozpaveb v kategorii starší žactvo (více viz. Široká základna). Bylo by zajímavé vědět, zda je Praha výjimkou nebo obdobný propad je i jinde. Respektive kde není a proč. Je jisté, že velkou měrou se na něm podílí rapidní poklesl počtu dětí v populaci. Ročník 1996 byl z tohoto pohledu v Praze nejslabší. Rrozdíl mezi populačně nejsilnějším a nejslabším ročníkem je více jak 30%. Ale propad počtu dětí v pražských plaveckých třídách je zřejmě ještě výrazně vyšší. Možná se tedy brzy objeví otázka, proč v Praze dotovat dvě "plavecké" třídy, když k přepočítání jejich žáků postačí prsty na jedné ruce. Podstatnější je ale jiná otázka (především pro profesionály v řadách ČSPS): Proč se podstatně více úsilí nevěnuje propagaci plavání ? "Čekání na Sáblíkovou" nemůže být přeci jedinou cestou.

Pátý a šestý graf navazuje na graf číslo 2. Výrazný pokles počtu startujících je patrný i v kategorii žactvo B. Obrat k většímu počtu plavců na KPŽ asi zatím není na obzoru.