Druhá část rozhovoru s panem Ledlem je především o trenérech a trénování. Rodiče by se moc do trénování plést sice neměli, ale jsou i takoví?

Na začátku roku 2002 skončil v oddíle hlavní trenér, pan Vomela. Od té doby je velká část trenérských úkolů na Jardovi a Stříťovi. Jak jste s jejich prací spokojen?

Když se nad tím zamyslím, řekl bych, že zvládli nemožné. Neměli téměř žádné zkušenosti. Stříťa trénoval jedničku druhým rokem, Jarda dvojku ještě kratší dobu. Ona to přitom není jen práce trenéra na bazénu, ale zvládli i přípravy akcí jako soustředění nebo závody. Samozřejmě, že se chyby dělali, ale na mé straně je spokojenost.

Mám pocit, že v uplynulých čtyřech letech byla největším problémem pro oddíl přípravka. Velmi často se například měnily trenérky. V poslední době se situace snad stabilizovala. Zdá se, že volba Blanky s Bárou byla správná.

Jestli byla správná, to se ukáže až tak za 2-3 roky, jestli z jejich dětí vyrostou plavci jako jsou dnes ve starších žácích, či dorostu. V každém případě je ale přípravka dnes na vyšší úrovni, než před Blankou. Mám ale pocit, že by to chtělo získat k holkám ještě nějakého mužského trenéra. Mě by se tam líbil Petr Vaněk.

Velkým problém jsou asi i posty asistentů trenérů. Tam neustále dochází ke změnám.

To je pravda. Oddíl v současnosti nemá stabilizovanou základnu asistentů. Je to ale problém koncepční, který vznikl již v minulé době. Oddíl se specializoval pouze na žáky a dál si už plavce nevedl. A trenéři se musí hledat právě ve starším dorostu, či mezi dospělými aktivními plavci. Myslím, že tento problém budoucí generace mít nebudou, pokud se na Motorletu půjde dnešní cestou. Tou je práce i s dorostem.

Všichni současní trenéři v Motorletu jsou vrstevníci. Jinými slovy - studenti, kterým ale studia pomalu končí nebo dokonce skončila. Je pravděpodobné, že se čím dál tím více budou dostávat do časové a možná i finanční tísně. Nebojíte se, že ze dne na den může mít Motorlet velké problémy se sháněním trenérů.

Ano, v tom vidím obrovský problém. Hodně bude záležet na podmínkách, které připraví SK. A také na výkonnosti plavců. Je potřeba, aby to současné trenéry bavilo, aby viděli smysl práce. Tou je pro ně práce s kvalitními plavci a výchova talentů.

Jako rodič můžete porovnávat. Je nějaký výrazný rozdíl mezi prací trenérů v USK, kde nyní plave Petr, a v Motorletu?

Ten rozdíl je výrazný. Řekl bych, že v USK je kladen důraz na vytrvalost a tvrdý trénink. U nás se více pracuje s technikou. Řekl bych, že by neškodilo, kdyby se tréninky v přípravce a druhém družstvu u nás trochu přitvrdily.

No, nevím jestli zrovna my dva máme přehled o současných trénincích ve dvojce nebo přípravce. Ale "metodika Rudé hvězdy" asi nebude šťastnou cestou pro Motorlet. Mě se naopak zamlouvá, že ve dvojce mohou trénovat i "starší" plavci, kteří třeba těžko snášejí raňáky nebo jim chybí trochu rychlosti.

To je pravda. Nerad bych do dnešního plavání tahal metodiku Rudé hvězdy. Přesto si nemohu odpustit svůj vlastní náhled na výkonnost některých dětí, se kterými se již nějaký čas pracuje. Nemyslím si, že by měli odmala trénovat 7-8x týdně a uplavat denně 7-8 km. Ale tlak trenérů by určitě měl směřovat na docházku a zodpovědný přístup k tréninku a morálku. Někdy se mi zdá, že se dětem příliš odpouští lenost a špatná morálka.

Lenost je ale hodně relativní pojem. A u dětí, které závodně plavou, je snad přehnaný. Zvláště pokud to dotáhli až do prvního družstva. Je to hodně náročný sport. Navíc to co jednomu prospívá, může druhému škodit. Třeba se v Motorletu trénuje už až příliš.

S tím s Vámi vůbec nesouhlasím. Zaručeně vím, že v některých oddílech jsou tréninky ještě náročnější. Při mém nástupu jsme si schválili spolu s trenéry a rodiči základní prioritu - výkonnost. V dnešním světě sportu je zcela přirozené, že slabší přecházejí do "B" týmů nebo si třeba najdou jiný sport. Měl-li by někdo trvale pomalejší či výkonnostně slabší trvale brzdit, pak nám ti, kdo zvedli úroveň plavání v našem oddílu odejdou tam, kde jim zabezpečí sportovní růst. Potom by byly veškeré nemalé investice do zkvalitnění tréninků zbytečné.

Plavci v jedničce si to moc dobře uvědomují a je to pro ně hnací síla. Jen by bylo dobře, aby si to uvědomovali i jejich rodiče a své děti neomlouvali ze slabých výkonů a spíše je motivovali. Myslím si, že jiná cesta není. Jinak by se z našeho oddílu stal opět "spartakiádní oddíl - bez jména". Je to můj názor. Možná, že se nové vedení rozhodne do budoucnosti jinak.

Já za hlavní prioritu považuji spíše to, aby děti plavání bavilo. A k tomu přispívá i kolektiv, ve kterém děti trénují. Když v něm rychle ubývá vrstevníků, tak to není dobře. Je tedy otázkou, zda se oddíl neposunul od toho "spartakiádního" až příliš daleko a příliš rychle. Když se podívám na současné počty plavců v jednotlivých žákovských ročnících, tak to není žádná sláva. Třeba štafetu starších žákyň asi na Přeborech pár let ještě nepostavíme.

Ano, co se kolektivu týká, s Vámi naprosto souhlasím. Ale i v Motorletu si necháváme plavce, kteří již nejsou výkonnostně na super úrovni, ale jejich role v kolektivu je tmelící a někdy i nepostradatelná. Neznám moc dětí, které to pořád baví. Jsou chvíle, kdy toho mají plné zuby. Po sedmi, osmi letech tvrdé dřiny to dělají spíše pro úspěch. Tady je právě nepostradatelná role kvalitního trenéra. Nabudit tyto "mazáky" k nové práci v bazénu. Znám to z domova, není opravdu jednoduchá záležitost. Někdy i těžší, než sestavit kvalitní trénink.

Že bychom se posouvali příliš rychle mezi ty špičkové oddíly? A co s těmi špičkovými plavci, které momentálně máme ? Pustit je jinam a začít opět od nuly? Nebo je výkonnostně tlačit ? To nemohu přijmout. Na tuto šanci přece Motorlet čekal dost dlouho.

Podstatné ale je, že tvrdší trénink přináší i větší zdravotní rizika a trenéři musí více individuálně přistupovat k jednotlivým plavcům. Pokud ale bagatelizují problémy jedince tím, že je "líný" nebo má "nízký práh bolesti", tak mu to může způsobit i vážné zdravotní komplikace. Mám pocit, že zatím toto vědomí chybí a hlavně asi chybí schopnost rozeznat, co je ještě výmluva a co už vážný problém. A pokud už je podezření na problém, tak by oddíl měl vědět, kam plavce nasměrovat, kde může najít pomoc.

To je pro plavání asi nesplnitelný sen a nebude to ještě hodně dlouho. Bohužel toto zůstává zatím na rodičích. Vy se ale stále chytáte slovíčka "líný". Nechci uvádět příklady, ale věřte, že jsem několikrát vedl trénink jedničky a byl jsem překvapen, kolik lidí strhne jeden či dva líní k "ulejvání". Já jsem vrcholově sportoval také a žádný trenér si nemůže dovolit držet takové sportovce příliš dlouho. Pomíjím i ten fakt, že je z tohoto jedince potom nervózní i trenér a těžko se pak soustřeďuje na vedení tréninku.

To ale mluvíte už o něčem jiném. Tvrdší trénink musí mít protiváhu ve větším důrazu na prevenci. A ta část, která souvisí přímo s tréninkem, tzn. protažení a zahřátí před a uvolnění a protažení po tréninku by se měla dělat co nejčastěji pod dohledem trenéra. A na to se v naší jedničce podle mých informací důsledně nedbá. Navíc přechod z dvojky do jedničky je pořádný zápřah a tam by měla být opatrnost ještě vyšší. Spoléhat v tom jenom na rodiče je nesmysl.

Protažení a zahřátí se opravdu trochu podceňuje. V USK mají zavedené to, že trénink pro děti začíná 15 minut před jeho skutečným zahájením, to je před skokem do vody. Tam se buďto pod dohledem nebo individuálně musí každý připravit. Ale rodič je a musí zůstat v tomto věku základním článkem prevence a kontroly. Jde především přece o jeho děti.

pokračování ...