Loni jsem se zúčastnil rodičovské debaty ve které zazněl názor, že všechna KPŽ by se měla měřit omegou. Zabránilo by se tak jakémukoliv zkreslování a výsledky kvalifikace na žákovská MČR by pak byly zcela objektivní. Samozřejmě takovéto řešení by narazilo v první řádě na zvýšené náklady, v druhé na "nedostatek" omeg a kvalifikované obsluhy. Nyní jsem si na to vzpomněl, protože moje důvěra v elektronickou časomíru dostala další ránu. Ale popořádku.

Když se používá elektronická časomíra bez dotykových desek a měření se provádí pomocí poloautomatického časoměrného zařízení (robertků), tak jsou údajně naměřeny nejpomalejší časy. Při klasickém měření stopkami je naměřený čas zatížen chybou způsobenou zpožděnou reakcí časoměřiče na startovní signál i dohmat plavce. Tyto chyby se ale částečně negují, takže výsledná chyba je 2-3 desetiny sekundy. Nevím proč mám tuto hodnotu zafixovanou. Snad je správně. To je tedy teoreticky menší chyba než při měření pomocí robertků. Zaslechl jsem, že u nich může být chyba měření až 5 desetin. Je to dáno přirozeným reakčním časem časoměřiče na dohmat plavce. Start je zaznamenáván automaticky. Pro kontrolu se měří i "přesněji" ručně, ale do výsledků se dostává čas z elektronické časomíry.

Samozřejmě, že při využití dotykové desky už je situace jiná. Pokud plavec dohmátne dostatečně prudce, je měření přesné. Ale zažil jsem už takto zabezpečený závod, kde ve své věkové kategorii vyhrál náš plavec aniž by se závodu zúčastnil. Přitom nikdo místo něho v rozplavbě neplaval. Na jiném závodě (MČR žactva) zpracovatel měření vyhodnotil mezičas po 300 m jako čas cílový, takže hned několik žáků zatřáslo alespoň na chvíli se světovým rekordem na 400 m polohově.

Ani automatický přenos dat z omegy do počítače nemusí vždy fungovat. Na loňskou Podzimní cenu Motorletu zajistil náš STKář sponzora časomíry (jako zpracovatel výsledků si chtěl trochu víc závodu užít). Když se ale nepodařilo oživit převodník posílající data z omegy na sériový port počítače, musel opět přepisovat všechny časy - z tiskárny od omegy. To bylo pro něho ještě komplikovanější než z lístků od časoměřičů.

Tou zatím poslední zprávou nahlodávající mojí dřívější bezbřehou důvěru v elektronickou časomíru byla informace od obsluhy omegy. Pokud se režim časomíry špatně nastaví, tak dotykové desky jsou jen na ozdobu a do výsledků jdou zase časy z robertků. No, alespoň jsem pochopil, proč se někdy používají pro záložní měření, i když jsou osazeny dotykové desky.

Výsledky z elektronické časomíry se ale bohužel vždy tváří jako na setinu přesné, navíc nezatížené případnou chybou při přenosu dat. Skutečnost evidentně může být někdy jiná. Takže staré dobré stopky jsou možná neprávem podceňované.