Vystoupení našich čtrnáctiletých žákyň celkově hodnotím jako velmi dobré. Dívky podaly v obou štafetových závodech skvělé výkony. V kraulové štafetě na 4x50 metrů v tradičním složení Kateřina Bošková (29,27), Klára Ticháčková (30,20), Šárka Výborná (28,97) a Monika Pikhartová (27,52) suverénně zvítězily způsobem start-cíl a vynikajícím časem 1:55,96 překonaly rekord Motorletu žen bez věkového omezení! V polohové štafetě na 4x50 metrů ve složení Kateřina Bošková (33,58), Julie Vohryzková (37,59), Kristýna Jarošová (31,75) a Monika Pikhartová (27,51) skončily jako druhé, ovšem o jedinou setinu sekundy za vítěznou Kometou Brno, která měla před posledním úsekem náskok 1,6s: vítězství přál našim děvčatům téměř celý bazén. Čas 2:10,43 znamená překonaný rekord Motorletu starších žákyň.

Nejlepší individuální umístění vybojovala Monika Pikhartová, která na polohové stovce obsadila čtvrté místo a i v ostatních disciplínách se umisťovala v první desítce. Na dvě stě metrů znak se představila Kateřina Bošková a skončila pátá. K tomu rovněž přidala několik dalších umístění v první desítce. Do první desítky se těsně dostaly také Julie Vohryzková v prsařských disciplínách a Kristýna Jarošová na dvě stě metrů motýlek. Na motýlkové stovce chybělo Kristýně jen 8 setin k překonání rekordu Motorletu čtrnáctiletých žákyň. Klára Ticháčková a Šárka Výborná výrazně přispěly zejména v kraulové štafetě.

Přes to všechno se v plaveckém představení našich šesti žákyň objevilo mnoho nedostatků. Jako obvykle byly jejich výkony v individuálních disciplínách v poměru k jejich osobním rekordům dosti podprůměrné. Dívkám se jen s velkými obtížemi dařilo se k osobákům byť jen přiblížit; jejich překonání bylo spíše výjimkou, přičemž se buď jednalo o překonání rekordu v rámci několika málo setin sekundy či o překonání rekordu ve vedlejší disciplíně. Důvody se nejeví příliš jasně. Dívky si sice stěžovaly, že jsou unavené, ale ve štafetách se pak vždy dokázaly vyhecovat a podat úžasné výkony. Snad nedostatek zkušeností způsobil, že stejně dokonale se nedokázaly koncentrovat i ve svých samostatných startech (Monika plavala ve štafetě 27,5 a samostatně pak 28,7; Šárka obdobně 28,9 a pak 30,0; přičemž jejich štafetové odskoky nebyly zdaleka nejrychlejší). Rovněž by mohl být problém v nedůsledné přípravě na start. Jestliže děvčata vědí, že poplavou svůj hlavní závod v 9:15, a ještě deset minut před startem ospale posedávají s hlavou v dlaních, nemohou očekávat, že zaplavou dobře. Můžeme uvažovat také o tom, zda se jim v tréninkovém procesu podařilo náležitě vyladit svou formu.

K tomu je třeba podotknout, že kvalitní separovaná příprava dospělých, dorostenců a žáků v prvním družstvu prostě není možná. Tento problém by se mohl sám od sebe vyřešit již příští rok, kdy se ze všech šesti žákyň stanou dorostenky. Nakonec musím upozornit i na množství nedostatků v oblasti techniky, jichž se naše závodnice dopouštěly bohužel ne zcela sporadicky. Jednalo se zejména o nájezdy na znakové obrátky, jejichž špatné provedení znamenalo v lepším případě zpomalení a v horším případě jednu diskvalifikaci. V Radlicích sice praporky nejsou, ale dvakrát týdně v Podolí a dvakrát za sezonu na soustředění musejí stačit. Druhým výraznějším (a v Motorletu do jisté míry typickým) technickým nedostatkem byly starty a štafetové odskoky. Naše závodnice takřka vždy odstartovaly mezi posledními a kdyby se jednou přestaly bát a zkusily rychlejší odskoky při štafetách, nemusely by prohrávat o jednu setinu, ale pohodlně vítězit o vteřinu a půl.