Téměř všude můžete potkat plavce z Motorletu. Ale musíte je poznat. A na horách to není zas tak jednoduché jako v bazénu! Až budete ve Špindlu nebo třeba na Stubai, tak se pořádně rozhlédněte. Zvláště ti, kdo si vzpomenou a rychle poznají s kým je následující rozhovor.

Ale nejdříve malá nápověda pro mladé pamětníky: Se sportovním plaváním začínala v Motorletu v osmi letech. Naplno se mu věnovala asi tři roky, ale k postupu na republikové mistrovství žactva to přeci jenom nestačilo. Přesto její jméno naleznete v aktuálních přehledech oddílových rekordů. Neskončila s plaváním ale naráz. Postupně si ubírala, ale příležitostně trénovala ještě asi dva roky. To už se ale porozhlížela po jiných sportovních aktivitách. Nakonec se rozhodla pro snowboard a dnes je v juniorské reprezentaci ČR.

Jak se holka z Prahy dostane do snowboardové reprezentace? To jsi v zimě snad skoro pořád na horách nebo ne?

No, jezdit se musí. Já se snowboardem začínala už v době, kdy jsem ještě hodně plavala. Tak nějak koloval v rodině. Táta i brácha jezdili a já se k nim přidala. No a na horách jsme v zimě byli téměř každý víkend. A to platí pořád. Jenom teď na hory jedu i třikrát do týdne. Ale hodně záleží na sněhových podmínkách. Letos jsem si v Čechách moc nezajezdila, ale zato ten předešlý rok jsem byla ve Špindlu téměř pořád. Navíc jedu několikrát za rok s reprezentací nebo rodiči do Rakouska na ledovec. Takže sněhu si užiju vážně dost :-)

To ale musí zabrat spoustu času.

To jo a taky je to drahý. Většina závodů je v zahraničí, takže je potřeba se tam dopravit a ubytovat. Taky výbava se často mění. Třeba prkna potřebuji dvě až tři na rok - změknou nebo se zlomí. Oblečení se také v tom tempu rychle ničí. Je toho vážně potřeba hodně. Naštěstí v něčem pomůže Svaz. Reprezentantům se proplácí permice. Jednou za dva roky nafasuji oblečení. Hradí trenéra i několik výjezdů na ledovce, ale i další věci. Nevím ani, kolik to dohromady přesně dělá. Svaz ovšem přispívá dost nepravidelně a člověk na ně nemůže spoléhat. Takže bez sponzorů to nejde. A hodně musí přispět i rodiče.

Tak to musíš začít taky vyhrávat nějaký "price money". Živí se z Čechů někdo ježděním na snowboardu?

Tak to mě nikdo nenapadá. To se týká spíš alpských zemí. Ze států, které mají maximálně Sněžku, jich určitě moc není. Holky z Alp, ale třeba i z Ruska, jsou na tom úplně jinak než my. Mají lyžařský sportovní gymply. Hory většinou hned za barákem, víc trenérů. Jezdí ve Světovém poháru s dospělými. Tam se holky od nás mají šanci taky dostat, ale mnohem později. Snowboard je hodně o podmínkách. Jak těch přírodních, tak i o těch ve Svazu. A tady bohužel nejsou příliš dobré. Oproti ostatním zemím je nás i docela málo, jak holek, tak i kluků. Podpora Svazu je moc důležitá, je třeba mít nějaké zázemí.

A kolik tedy u nás jezdí lidí?

Těžko říct. Třeba letos byly domácí závody na dost špatné úrovni. Bylo jich málo kvůli sněhu, a když nějaké byly, tak byly dost neoficiální. Vůbec alpiny jezdí od doby, kdy snowboarding spadl pod lyžařský svaz, míň lidí. Když je od nás na domácích závodech tak 15 holek a 25 kluků, tak je to už slušně obsazený závod. Přijíždí ale i dost lidí ze zahraničí, takže na těch větších domácích závodech nás startuje kolem stovky. Holek je z toho tak třicet, čtyřicet.

Přitom v Krkonoších je snowboarďáků spousta.

To jo, ale asi je spíš láká freestyle. Vlastně o nich ani nemám moc přehled. Jsou totiž pod Asociací Českého snowboardingu. Ani nejezdí o FIS body, ale většinou jen závody, které si sami uspořádají. Prostě chtějí být víc free. Přitom pod FIS spadají i X-games, takže absolutní špička freestylistů. Asi jenom u nás je to tak divně rozdělené.

V Čechách vlastně na tvrdým prkně lidi téměř nevidíš. V Alpách je to výrazně lepší. Třeba na Mistrovství světa juniorů jede v každé disciplíně přibližně 60 nejlepších holek. Kluků je ještě víc. To třeba v Big Air jich startuje podstatně méně. A holky bych tam mohla spočítat na prstech.

A tebe U-rampa nebo ty skoky lákají? To už je přeci docela o život nebo ne?

U-rampu jsem si zkusila jen ze srandy a vím, že by to nebylo nic pro mě. Takže tím se moc nezaobírám, Ale co vidím, tak občas ty pády stoji za to. A Big Air sice neskáču, ale slušně si zalítám i v crossu. Z velkých skoků mám někdy docela strach. Zvláště když se najíždí ve velké rychlosti. Trenér na mě musí být zlý, aby mě donutil na ně najet naplno. Na závodech, jako třeba Mistrovství světa juniorů, jich je hodně. Letos bylo v Rakousku snad sedm skoků! Nebo snad ještě víc. Radši si to už nepamatuji :-). Rozhodně taky bylo víc úrazů v crossu než na Big Air.

Vlastně úrazy k snowboardu bohužel docela patří. Naneštěstí se i špatně léčí a jsou s nimi většinou problémy napořád. Přetrhané šlachy, zlomené končetiny, ale i problémy se zády. Ty jdou ruku v ruce s trénováním a zavoděním. Buď si jistá, že plavání rozhodně tak nebolí a není při něm ani taková zima.

No, já si až moc dobře pamatuji, jak jsme spolu v přípravce u Vomely klepaly kosu.

Tak to si taky dobře pamatuji :-)

A co tě teda na tom vlastně baví?

Hory. Ten jejich klid a fajn pocit, když jedeš, vnímáš pod prknem sníh a svoji rychlost. A když je ještě počasí, tak vidíš pod sebou dole údolí. To už je pak úplně super. A taky jsou kolem snowboardu fajn lidi. No a mezi klukama je spousta fešáků :-).

Plavci přeci taky nejsou žádný obludy. Ale hodně už jsi se snowboardem procestovala. Co na tebe udělalo největší dojem?

Tak to určitě olympiáda. Ta byla letos v dubnu ve Španělsku, v Pyrenejích. Bylo fajn, že tam bylo víc sportovních odvětví. Všichni jsme měli možnost poznat vážně hromadu nových lidí. Proti velké olympiádě mi tam chyběl snad jenom curling. Velký průvod městem, program na uvítanou, představování států, zapalování ohně. Prostě skutečná olympiáda. Poznala jsem tam několik nových přátel. Jenom je škoda, že jsem si nepřivezla i nějaké lepší umístění.

A co Leoš?

Brácha letos maturoval. Proto nejezdil zdaleka tolik jako já. Ale snažil se a naštěstí odmaturoval velmi dobře. Tuhle zimu ale už bude jezdit zase naplno.

A ty a škola?

Školu moc nestíhám. Profesoři, k mé smůle, nejsou moc vstřícní. Učení je hodně. Já mám sice individuál, ale moc to nepomáhá. Většina si zřejmě myslí, že se flákám. Asi jsem si nevybrala školu úplně ideálně.

To zvládneš. Stejně je mi divný, kolik Pražáků je v snowboardový reprezentaci. To nejseš jenom ty a Leoš.

To teda vážně nevím. To je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Jako kdyby si se ptala, proč někdo plave lépe? Je v tom hodně faktorů. Nadání, síla, cit pro prkno, náhoda, trenér, podmínky. My s bráchou jsme navíc z plavání měli do začátků i slušnou fyzičku.

Nechceš na závěr třeba něco vzkázat?

Jej? Co bych vzkázala? Snad to, že na dobu, kdy jsem plavala, vzpomínám strašně ráda, i když byly také nějaké nepříjemné chvíle. Ráda se vracim na bazén. Za lidma co ještě plavou. Rada potkám a pokecám i s trenérama. Jsem vděčná za doby, kdy jsem vás tam trápila a za to, jak dlouho jste to trpěli. Nechávali mě se plácat s ostatníma v bazéně a brali mě na soustředění. Takže díky! A ať se Motorletu daří!

Tak to vzkazuje všem a zvláště "veteránům" v Motorletu Aneta PROKOPCOVÁ.

juniorská mistryně ČR v paralelním obřím slalomu 2006 a 2007
juniorská mistryně ČR v paralelním slalomu 2007 a vicemistryně 2006
juniorská druhá vicemistryně ČR v crossu 2007
třetí na Mistrovství ČR 2007 mezi ženami v paralelním i obřím slalomu
účastnice Mistrovství světa juniorů 2006 v Jižní Koreji
účastnice Mistrovství světa juniorů 2007 v Rakousku
účastnice EYOF 2007 ve Španělsku