V anketě o zavedení sprintů na žákovských mistrovstvích se většina vyslovila pro. Předpokládám, že jsou to hlasy rodičů a plavců. Naopak ti, co hlasovali proti, asi o této problematice něco vědí. Nejde jen o to, jestli se poplavou na závodech sprinty, ale jde především o celý systém přípravy mladého plavce. To co děje v současné době u nás, od toho se ve světě dnes již odklánějí.

Z odborné publikace: Názor amerických trenérů, týkající se amerického sprintu souvisí se zavedením juniorského mistrovství v roce 1977 a jeho následným efektem. Trenéři tvrdí, že juniorským mistrovstvím sprintování trpí. To znamená, že příliš časté sprintování v příliš ranném věku zbrzdilo americký sprint v mezinárodním měřítku. Výsledkem totiž je, že plavci nemají čas na získání potřebného aerobního základu. Například Tom Jaeger a Mark Spitz se totiž dostali do dospělého plavání se skvělým aerobním základem. Trenéři zastávají názor, že ve věkové skupině 11-14 let u dívek a 13-17 let u chlapců může být dosaženo největších úspěchů v tréninku tělesných systémů, které přispívají k vytváření vytrvalostní kapacity. Jinými slovy, v tomto věku mohou plavci položit obrovský základ pro zbytek své tréninkové a závodní kariéry. Na druhé straně krátké intenzivní tréninky v příliš mladém věku mohou zpočátku vypadat, jako že se vyplácejí, ale ve skutečnosti zabraňují získání potřebného aerobního základu pro budoucí dlouhodobý plavcův vývoj. Musíme mladé plavce za každou cenu odpoutat od sprintersky orientovaného tréninku zaměřeného na krátkodobý úspěch. To je přesně ten druh tréninku, který byl vytvořen zavedením juniorského šampionátu.

Již jsem to sem dříve psal, v současné době jsou nejčastější závody plné padesátek. To jsou závody oblíbené, ale nutí trenéry ve změnu přípravy, která nepovede k dlouhodobému úspěchu. Rozumný trenér, se ale nemůže nechat ovlivnit závody o to méně plavci a rodiči. Ti většinou vidí úspěch jen v dětském věku a ženou děti k lepším a lepším výsledkům, aniž by viděli někam dále. V první řadě je nutné si uvědomit, že plavání je běh na velmi dlouhou trať. Proto nějaký úspěch v dětském věku nemůže být prioritou. Každý trenér chce především vychovat dospělého plavce. To málokterý rodič chápe a nutí mladé plavce k většímu úsilí.

Co se vlastně myslí tím sprintersky orientovaným tréninkem? Pochopitelně to není to, že plaveme nějakou tu pětadvacítku na čas, ale tvrdý anaerobní trénink. Takto náročně trénují dospělí plavci a úspěch přinese i mladým plavcům, ale není to perspektivní. Kolik již bylo úspěšných žákovských hvězd, talentů, které se během dorostu zcela vytratily. Rodič je s takovým vývojem spokojen, dítě vyhrává a když mu to postupně přestává plavat, spojuje to s tím, že již nemá chuť trénovat a že ten sport vlastně není tak důležitý. Plavec již opravdu nemá chuť tvrdě trénovat. Nejen, že si toho makání od raného dětství zažil již moc a co je důležitější nepřináší to žádné výsledky. Nezlepšuje se. Od dětství byl jeho trénink zaměřen na výkon a místo aby si budoval kapacitu pro dospělost, vystřílel si již takzvaně všechen prach.

Proto mě trochu děsí výkony našich žáků na MČR. Abych řekl pravdu, ani bych moc nechtěl, aby mi dítě v jedenácti plavalo 100 VZ pod minutu nebo ve čtrnácti za 53. Jak se má potom zlepšovat? Bude se mu chtít makat, když nebude mít motivaci v pravidelném zlepšování? Asi ne?

Učme se z chyb, které již někdo udělal a neopakujme je. Když nebude mít dítě možnost zažít úspěch na mistrovství ve sprintu, bude muset trénovat vytrvalost a tak se vyvíjet do budoucnosti.